Dárek

Ležela v posteli, měla zhasnuto a znova si již poněkolikáté přehrávala dnešní večer. Věděla jistě už teď, že bude patřit k těm, na které bude ráda vzpomínat. A to určitě ne proto, že slavila narozeniny. Kolikáté? Vždyť to bylo úplně jedno, to nikoho ani nezajímalo, byla to hlavně příležitost k setkání.

I když se tomu bránila, stále musela myslet na dárek, který vlastně nedostala. Znova ji polilo horko, stejně jako před pár hodinami, kdy jí to se smíchem prozradili. Měli pro ní vymyšlený dárek v podobě živého striptéra. Rozhodně nebyla prudérní, ráda se podívala na hezké mužské tělo a i sex ji stále bavil, nicméně při představě, že by byla pozorována mnoha páry škodolibých očí, jak sleduje svlékajícího se chlapa, … no ještě že zůstalo jen u nápadu! Koho to ale mohlo napadnout? Pravděpodobně Zuzku, té je to podobné, ale ani Ivana v tom určitě nehrála pasivní roli. Ať dělala co dělala, myšlenky se jí stále vracely k tomuto tématu. Striptér by byl asi profík, mladý, svalnatý a měl by hezké taneční pohyby, no a co tam dole, ukázal by to? Měl by ho malého, jak se o striptérech traduje, nebo by byl i tam pěkně vyvinutý? Hned jí napadlo, že pokud by jej vybírala Zuzka, určitě by nekoupila zajíce v pytli a nechala si vše hezky ukázat. Usmála se při té představě, jak Zuzka s Ivanou vybírají toho pravého, který by byl hoden se nám ukázat. Ještě pánský striptýz neviděla, pokud nepočítala trapné okno v počasíčku, a tak vlastně neví, jak by se měla tvářit. Měla by se při tom tvářit nezúčastněně, stylem, takových jsem už viděla, nebo využít příležitosti a zase jednou si zblízka prohlédnout krásné mužské tělo? Znova si ale uvědomila, že by ji při tom pozorovaly nejen její kamarádky, před kterýma by se ani tak nestyděla, ale jak by se na ní dívali její synové, a co by tomu řekl její přítel! Tělem jí proběhla vlna studu smíšená s vzrušením. Snažila se myslet na něco jiného, vzpomínala na historky, které slyšela poprvé, i na ty, které se vyprávěly pokaždé. Byla již pozdní noc a tak se pomalu, ale jistě propadala do říše spánku. Poslední myšlenka patřila krásným květinám, které dostala.

Ani ji nepřekvapilo, když se pak ocitla na letní louce, plné nádherně kvetoucích rostlin, zalitých teple žlutým slunečním svitem. Přímo k ní šel z druhé strany muž, oděný v plátěných kalhotách a ve světlé rozhalence. Přišel až k ní, poklekl, políbil jí ruku a odvedl si ji doprostřed louky. Nebránila se a posadila se tam, kam jí ukázal. Pak od ní poodstoupil na několik metrů a začal pomalu tančit. Jeho pohyby byly nádherné, jakoby vedené neslyšnou hudbou, která zněla chvílemi romanticky něžně a chvílemi ubíhala v prudkém rytmu cválajících koní. Tanečník si začal postupně rozepínat knoflíky na košili a ta mu stále více vlála okolo těla, odhalujíc jeho hebkou a vláčnou hruď, vyzařující zároveň mužskou sílu a odhodlanost. Tančil a v jeho pohybech nebyla žádná únava, usmíval se a hleděl jí do očí. Dívala se na něj bez známky studu či překvapení, brala věci tak, jak přicházely. Nepřekvapilo ji, že tančí již pouze ve slipech. I nohy měl krásné, takové, jaké obdivovala u atletů. Sport sice moc nesledovala, ale občas se přece jen podívala na atletické závody a nezáleželo jí na tom, kdo bude nejrychlejší, ale měřítkem vítězství byla pro ní postava. Nejvíce se jí líbili běžci na dlouhé tratě a skokani do výšky, neboť ti měli krásně dlouhá a štíhlá stehna. Její tanečník teď pomalu přistoupil až k ní, sklonil se a pomohl jí vstát. Galantně se jí uklonil a polibkem ruky vyzval k tanci. Začali spolu tančit. Najednou jako by i ona slyšela hudbu, která vycházela ze samotné louky a vedla její kroky tak lehce, že ani stéblo trávy se nezlomilo pod jejich nohama. Držel ji rukou okolo pasu pevně, ale současně tak něžně, že ji pomalu začalo ovládat vzrušení. Bez jakýchkoliv rozpaků si najednou uvědomila, že jsou oba úplně nazí. Usmála se, když ji napadla myšlenka, že vlastně ani neví, jak tam dole vypadá a přitiskla se k němu blíž.

Tančila lehce, necítila sebemenší únavu a její tělo bylo pevné a připravené. Hroty bradavek se lehce dotýkala jeho svalnaté hrudi a cítila teplo, to živočišné teplo skrývající zadržovanou energii. Bylo jí dobře v této energii, neboť se i ona cítila silná, připravená dávat i brát. Nevnímala nic okolo sebe, jen jejich dvě těla plující v objetí rozkvetlou loukou, loukou táhnoucí se od obzoru k obzoru. Připadalo jí, že tomu tak bude navždy, jako by již nikdy neměla přestat tančit s tímto bájným satyrem. Ovládaly jí pouze pohyby synchronizované s jeho. Byla v nich dynamika i lenost, čistota i chlípnost, milování i rozchod. Její vzrušení narůstalo a on jako by to vycítil, přitiskl si ji pevněji k sobě a vlnivými pohyby svého těla ji přivedl k prvnímu z nekonečné řady vyvrcholení. Neví jak dlouho to trvalo, než se její tělo unavilo a zůstalo mu vláčně viset v náručí. Lehce ji uložil do trávy, poklekl a sklonil se nad její klín. Pomalu do něj vnořil svůj obličej a lehounce políbil ústí i vzrušeného strážce její svatyně. Pozorovala jej, jak se zvedl, usmál se na ní a pomalu odcházel. Dívala se za ním beze stopy lítosti, s klidem a mírem ve svém unaveném těle.

Probudila se až když slunce dosáhlo na její postel, což mohlo být okolo desáté. Jeho paprsky byly teple žluté a vyvolávaly v ní pocit nádherného štěstí. Chtělo se jí po ránu zpívat a celý svět byl radost sama. Šla se osprchovat a letmý pohled z okna na rozkvetlou louku ji náhle osvětlil důvod její nálady. Stála jako omámená a její tělo se rozpomínalo i na nejmenší detaily nočního dobrodružství. Zůstala by tak dlouho, kdyby jí roztřesené nohy nepřiměly odejít do koupelny, kde si pak vlažnou vodou chladila své rozpálené tělo. Usmívala se a v duchu již po několikáté děkovala holkám za bezvadný dárek k narozeninám.

V Praze dne 4.července 2001

Vše nejlepší k narozeninám přeje

Milan