Do Holandska za tulipány

Bylo jaro, počasí docela příjemné, ale na nějaký větší výlet to ještě nebylo. Napadlo mě tedy, zajet se podívat do Holandska na ty jejich proslavené tulipány a byl jsem si jist, že tentokrát se můj cestovní plán doma setká s nadšením…což nebývá často… Využili jsme velikonočního volna, přidali jeden den dovolené a ve čtvrtek večer vyrazili. Našel jsem si oblíbené cíle cestovních kanceláří, přidal něco svého a program byl hotov. Jako první zastávku jsme zvolili nejznámější cíl, a tím jsou zahrady Keukenhof. Nacházejí se kousek od Amsterodamu. Holandsko je docela malá země, hodně zalidněná a hlavně protkaná velkou dálniční sítí. Když jsem koukal na náš plán cesty na internetu, bylo mi vše tak jasné, že jsem si nakonec ani nevzal mapu…mám přeci v nejhorším případě navigaci v mobilu! Dojet do Amsterodamu není žádný problém, jenže vyznat se v jeho dálničních okruzích a z nich na správném místě odbočit už docela oříšek byl a to i pro mojí navigaci. Asi na popáté se nám konečně povedlo správně sjet z dálnice a dorazili jsme k hledané zahradě. Parkoviště bylo již docela plné, naštěstí nikoliv přecpané, ale to jsme si uvědomili, že je teprve páteční ráno. Ještě že jsme si vzali ten den volna. Po zaplacení vstupného a projití branou jsme zůstali stát s otevřenou pusou. Ačkoliv jaro ještě nebylo v plném proudu a venku to moc rozkvetle nevypadalo, tak tady nás vítala záplava rozkvetlých záhonů všech možných barev a tvarů. Jak jsme pak pochopili, mají naprosto geniálně propracovaný osevní plán, takže během těch asi třech měsíců, kdy mají otevřeno, rozkvétají záhony postupně a tak hustě, že vlastně ani nenajdete prázdný, nebo odkvetlý prostor. Však taky všude byla spousta zahradníků, kteří neustále někde něco dosazovali a upravovali. Park je specializovaný na cibuloviny, takže všemu podle očekávání vévodily záhony tulipánů, v různých barvách a tvarech, a to vše ve velkém množství. Úplně jinak se vyjímá skupinka deseti tulipánů, než když je to záhon o šířce metr a délce asi padesát, vedle kterého se táhne stejně velký, barevně odlišný záhon. Jakmile okolo poledne vysvitlo slunce, barvy ještě ožily a odrůdy ohnivých tulipánů opravdu vytvářely dojem planoucího ohně…no prostě jsme chodili parkem celý den a stále nacházeli nová a nová krásná zákoutí a kompozice, tvořené kromě tulipánů i hyacinty, narcisy, modřenci, ve skleníku byly nádherné klívie, šeříky a kdo ví jak se všechny ty krásné kytky a keře jmenovaly. Kdo má rád květiny a rád je pěstuje, tak by si měl vzít s sebou do parku nějaká sedativa, neboť pohled na tu záplavu rozkvetlých a bohatých záhonů může u slabších jedinců vyvolat záchvat trudomyslnosti, protože takhle to doma na zahrádce nikdy mít nebudete…

Navečer jsme přejeli do kempu vedle městečka Naarden, které je nám Čechům známé jako místo posledního odpočinku Jana Amose Komenského. Historické centrum městečka je obehnané hradbami, poměrně malé, ale nádherné. Po chvilce hledání jsme našli i sochu našeho učitelského genia a s hrdostí v srdci u ní chvilku postáli. Po probdělé noci jsme brzo zalezli do stanu a těšili se na další den. Jako v Itálii vedou všechny cesta do Říma, tak tady vedou všechny cesty do Amsterodamu…jen s tím rozdílem, že v Itálii se dá Římu vyhnout, ale tady se vám to nepovede. Když jsme se konečně opět vymotali z jeho spárů, mířili jsme do skanzenu Zaanse Schans. Pokud si myslíte, jako jsem si původně myslel já, že v Holandsku budete potkávat větrné mlýny na každém kroku, tak jste na velkém omylu. Musíte zamířit do skanzenu, kam jsou přemístěny ukázky větrných mlýnů a za nemalé vstupné se můžete zajít podívat, jak se pomocí větrné energie mlela mouka, nebo řezalo dřevo. Tuto starou lidovou architekturu všude nahrazují moderní větrné mlýny, které jsou všude. Ono ani není divu, neboť Holandsko je placaté a všude a stále tam fouká silný vítr.

Přejeli jsme přes uměle vytvořenou hráz oddělující moře od „vnitřního moře“ a ocitli se v severní části země. Zde je o něco méně lidí a i když vzhledem k hustému osídlení volnou krajinu v Holandsku nenajdete, tak tady máte přece jen trochu méně stísněný dojem. No a konečně se tu objevují i proslavená tulipánová pole. Je to atrakce i pro místní, jak jsme poznali, neboť na vhodných místech se téměř všechna projíždějící auta na chvilku zastavila, lidi se prošli pár metrů mezi těmito poli, porozhlédli se okolo a pokračovali v cestě. Pohled je to opravdu překrásný, kam se hrabe naše řepka…A ještě jedné věci jsme si všimli, na místech, kde lidé po cestě vstupovali mezi nijak oplocená pole, tak jsme nikde nezahlédli ani jeden utržený tulipán! Vždyť taky proč, že ano, když o kilometr dál před farmou prodávali obrovské kytice nařezaných tulipánů…

Severní oblast Holandska se jmenuje Frísko a to je domovem kromě jiného i nádherných, statných,

černých a odolných koní, což byl hned po polích s tulipány druhý náš hlavní cíl tohoto výletu. Koní jsme zahlédli mnoho, ale až po několika hodinách cesty jsme narazili na ohradu hned u silnice, kde bylo několik krásných Fríských kobyl a jedna již s hříbětem. Byl to krásný pohled a zážitek, když po chvíli přišly až k nám, což nás sice stálo celou zásobu jablek, které jsme měli s sebou, ale nelitovali jsme. Takže cíle výletu byly splněny a po zastávce a přespání v krásném městečku Giethorn, které je též přezdíváno „Holandské Benátky“, jsme se vydali na cestu domů. Neumím si představit, že bych jel na dovolenou do Holandska na čtrnáct dní, ale rozhodně za návštěvu tato země stojí. Zvlášť na jaře, když kvetou cibuloviny, kterých je Holandsko plné. Není divu, že se jim tam tak daří, když je tam neustále vlhko a jejich půda je tvořena černým humusem provzdušněným pískem. To se jim to tam pěstuje, roste jim to tam úplně samo…a stojí za to, to vidět!