Jižní Norsko

JIŽNÍ NORSKO Letošní rok mým cestovatelským plánům zatím moc nepřeje a tak jsem koncem léta měl už docela slušný „cestovatelský absťák“. Byl jsem sice po operaci kolene, ale v rámci rehabilitace jsem měl nohu začít zatěžovat a nikde nebylo řečeno, že to musím dělat doma. Domluvil jsem se s kamarádem, že si zajedeme na takový pohodový výlet do Norska. Norsko je překrásná země, kde jsem sice byl už alespoň pětkrát, ale i tak mě to tam lákalo a rozhodně jsem ještě nenavštívil vše. Zvolil jsem pro tentokrát jižní stranu této země, kam se člověk dostane relativně rychle a i když tato část neoplývá hlubokými fjordy a ani vysokými skalami, určitě je krásná a stojí též za návštěvu. Abychom snížili náklady a zároveň aby naše výprava byla „genderově vyvážená“, nabídl jsem spolujízdu pro dvě ženy na cestovatelské seznamce a opravdu se za chvíli nezávisle na sobě dvě ozvaly. Obě byly z Prahy a tak jsme se mohli před konečným rozhodnutím setkat a zjistit, zda máme všichni stejné představy o nadcházející cestě. Klaplo to a musím už nyní napsat, že jsme si celkem sedli a kromě pár drobností, které ale neměli nijak zásadní vliv na naše týdenní soužití, jsme si společně užili hezký týden. Vyrazili jsme v pátek večer z Prahy a ráno po dvanácti stech kilometrech jsme stáli v řadě aut v přístavu dánského města Hirtshals, kde jsme čekali na nalodění. Trajekt nás převezl za něco přes dvě hodinky do norského města Kristiansand, odkud jsme to měli už jen asi sto kilometrů na místo našeho pobytu. Přes Airbnb jsem zajistil chalupu a i když je Norsko hodně drahé, občas je možno nalézt mimo hlavní sezónu i velice rozumné ceny. Ubytování nás nakonec vyšlo na necelé tři stovky na osobu a den a přitom jsme měli k dispozici plně zařízenou chalupu s terasou a výhledem na fjord. Po prvním nadšení a prohlídce chalupy jsme hned vyrazili k vodě. Přestože nás nečekaly obrovské skalní útesy lemující temný fjord, díky zapadajícímu slunci a zeleným svahům všude okolo jsme byli nadšeni. Zvlášť, když všichni mí společníci byli v Norsku poprvé. Dalším plusem bylo počasí, které letos prodloužilo léto v celé Evropě a tak i zde jsme měli možnost chodit přes den jen v triku a kraťasech. Druhý den jsme zvolili odpočinkový, neboť přece jen jsme byli po celonoční cestě nevyspalí a hlavně jsme byli zvědaví na nejbližší okolí. Nevýhodou divoké norské přírody je to, že kromě silnic a pár cest se nikam moc nedostanete. Vydat se přes les jako u nás by v místních podmínkách znamenalo zapadnout mezi kameny, ztratit se mezi neproniknutelným podrostem a případně se zřítit z nějakého útesu. Tím chci říci, že prozkoumat okolí znamenalo hvězdicovitě projít všechny okolní cesty a tím to skončilo. Vzhledem k tomu, že jsme byli mezi pár usedlostmi na konci cesty a to ještě po sezóně, pohybovali jsme se tam téměř sami. V Norsku sbírají houby pouze turisté z jihu, což jsme byli i my, a tak na večeři byla úžasná smaženice. Následné posezení na terase s moravským vínečkem a kytarou, kterou měl kamarád s sebou, jsme zakončili krásný den. Dny ubíhaly v naprosté pohodě a střídali jsme odpočinkový den při houbaření a rybaření s výlety po okolí, kdy jsme třeba navštívili nejjižnější norský maják Lindesnes na krásném skalnatém poloostrově, kde jsme si udělali desetikilometrovou túru po okolní přírodě. Další výlet byl trochu delší, chtěl jsem ostatním ukázat přece jen větší a divočejší fjordy a tak jsme vyjeli asi dvě stě kilometrů severněji k nádhernému Lysefjordu, nad kterým se tyčí známá vyhlídka „kazatelna“, která je řazena mezi nejkrásnější vyhlídky světa. Já jsem na ní byl před pár lety a tak jsem se tam tentokrát i kvůli svému kolenu raději nešplhal, ale zbytek výpravy se po pěti hodinách vrátil naprosto nadšen. I já jsem si to ale užil, protože jsem se v krásném počasí toulal okolo vody a fotil projíždějící lodě. Počasí se zkazilo až na poslední dva dny, což nám už ani moc nevadilo, neboť jsme se stejně chtěli podívat i po městech a vzhledem k tomu, že s námi byly i ženy, chtě, nechtě jsme museli zajít do nějakých těch obchodních center. Týden uběhl poměrně rychle, i když na druhou stranu jsme měli zážitků spoustu a tím náš výlet splnil svůj účel. I takto relativně blízko se dá zažít nádherný výlet, který člověka uspokojí jak po stránce divoké a pro nás neokoukané přírody, tak i po stránce příjemného odpočinku.