KYPR

KYPR

Zima byla dlouhá a krásné počasí v nedohlednu, takže nabídka levných letenek do kyperské Larnaky přišla vhod. Sice odlet z Vídně, ale alespoň poznám zdejší letiště a příště budu vědět, zda se tyto levné letenky odsud opravdu vyplatí. Začátek března na Kypru již sliboval hezké počasí a dostatek tolik chybějícího slunečního svitu. I když jsme v to nedoufali, přesto jsme do kufru přibalili i plavky. Jelikož jsme odlétali odpoledne, nebyl problém se do Vídně dostat vlakem, což vypadalo jako jednodušší a levnější, než jet autem po D1 a platit týdenní parkování. Po relativně krátkém letu a dvouhodinovém časovém posunu jsme do Larnaky dorazili těsně po setmění. Auto bylo zamluvené na letišti a tak jsme hned vyrazili podél pobřeží směrem k městečku Paphos, kousek od kterého jsme měli zamluvené ubytování. Předchozí věta vypadá velice jednoduše, nicméně nepostihuje ten fakt, že na Kypru se jezdí vlevo. Kypr byl až do své nezávislosti v roce 1960 anglickou kolonií a tak tam tento zvyk zůstal. Po vymotání se z parkoviště jsem chvíli tápal a na jednom kruháku jsem byl vytrouben, ačkoliv nevím proč, nicméně se mi podařilo najet na správnou dálnici a měl jsem nějakou hodinku na dopravní aklimatizaci.

Zbytek cesty i ubytování proběhly v pořádku. I když rozhodně v noci žádné velké vedro nebylo, ráno nás ale přivítalo sluníčkem a snídaně na terásce splnila představu o výletu do jižních krajin. Začali jsme se seznamovat s Kyprem. Měl jsem nastudováno, že ostrov je od roku 1974 rozdělen demarkační čárou, na které hlídkují vojáci OSN, na jižní řeckou část a severní kyperskou a my jsme teď byli v hloubi té řecké části. S trochou nadsázky (ale ne velkou) musím konstatovat, že tady všude byla Afrodita a teď jsou tady všude Rusové. Naše bytná pocházela z Ruska, ve městě na promenádě většina obchodů patří Rusům, jsou tam dvojjazyčné nápisy a v neděli tam měli na jednom z náměstí i svou slavnost. Tato skutečnost se ale neprezentuje tolik, jako mýtus o zrození božské Afrodity na jedné z kyperských pláží. Kromě této vyhlášené pláže tu ale najdete každou chvilku nějakou další pláž, kde smočila nožku, kde pozorovala západ slunce a nebo kde dováděla ve vlnách. Nutno ale přiznat, že ty všechny pláže jsou opravdu nádherné a to včetně i západu slunce.

Tuto část Kypru jsme zvolili z několika důvodů, mezi něž patřily ve městě Paphos úžasné archeologické vykopávky z řecké doby. Navštívili jsme místní Archeologický park, kde člověk může zblízka obdivovat zachovalé fresky i nádherné figurální mozaiky na podlahách lázní i

honosných obydlích tehdejší honorace. Vše krásně zachovalé a citlivě renovované. Dalším naším cílem byl nedaleký poloostrov Akamas, na jehož začátek vlastně vede jen jedna cesta a dále se člověk musí pohybovat pěšky. A i v této části se samozřejmě dříve pohybovala Afrodita, takže cílem turistů bývá tzv.“Afroditina lázeň“. I my jsme si ji zvolili jako jeden z cílů naší cesty a po zaparkování auta vyrazili na přilehlý chodníček. Vystoupali jsme na hřeben vysoko nad mořem, ze kterého byl nádherný výhled na okolní krajinu a nádherné pobřeží. Došli jsme podle šipek k nějakému prameni, ale to nebyl ten, kde měla provádět hygienu Afrodita. Nevadilo nám to a dokončili jsme celý nádherný okruh, až jsme se podél pobřeží vrátili k autu. Stejně nám ale vrtalo hlavou, kde jsme mohli sejít ze značené cesty k té lázni, když hned u parkoviště šipka ukazovala směrem, kudy jsme se vydali. Najednou vidím, jak nějaká výprava vychází podél té šipky a po pár metrech schází do boční rokle. Jdeme se tam podívat a ejhle, dotyčná koupelna pro božskou krásku je hned pár metrů za parkovištěm. Ještě na vysvětlenou, což jsme se dozvěděli z relativně často zmiňovaných informací v místních propagačních materiálech, tak Afrodita nenavštěvovala místní jezírko až tak z hygienických důvodů, jako z potřeby se zchladit po náročné prohýřené noci s místními mladíky. Ne nadarmo to byla bohyně lásky, sexuality, plodnosti a krásy…. a uměla to prý využívat.

Další den jsme si udělali výlet do hor. Opravdu, na Kypru mají docela hezké hory jejichž nejvyšší vrchol, Olympos, dosahuje výšky 1952 metrů n.v. V zimě se v pohoří lyžuje. Až tam nahoru jsme nejeli a stačila nám návštěva Cedrového údolí, kde už podle názvu člověk očekává rostoucí cedry. Menší túra v tomto prostředí byla nádherná a zahlédli jsme i nedaleké zasněžené vrcholky. Po cestě zpět jsme se motali místními okreskami a občas narazili na opuštěné, nebo zpola vylidněné vesničky, v jedné stála dokonce i malá mešita. Všude ale byli hrozně milí a vstřícní lidé. Rádi jsme se zastavili na místní kyperskou kávu, která se připravuje podobně jako ta pravá turecká, tudíž v džezvě, ale tady se servíruje do skla. Je to zcela něco jiného, sedět v malé vesnické kavárničce s místními, než být na městské promenádě. Tady v horách jsme na ruštinu nenarazili, tady je život těžký…

Bohužel se u mě projevily zdravotní problémy a po konzultaci se známou doktorkou jsem přebukoval zpáteční letenky a náš pobyt jsme zkrátili. Škoda, měli jsme namířeno ještě i do té turecké části, abychom mohli porovnat, ale snad někdy příště. Po cestě zpět jsme ještě stihli květinový karneval a samozřejmě jsme nemohli odolat zatavení u Petra to Romiu, což je

pláž se skálou, u které se z vln vynořila Afrodita. Pohled na skálu a moře byl nádherný, jen si člověk musel odmyslet tu dálnici, která vede za zády, hned po druhé straně pláže.

Pobyt na Kypru, byť byl docela krátký, byl velice příjemný. Bylo to i tím, že jsme tam byli mimo sezónu, nebydleli v turistickém centru a tak když jsme si třeba zašli na jídlo do nedaleké taverny, byli tam samí místní a nás vzali tak nějak mezi sebe, jako bychom tam patřili odedávna. Jídlo, způsob života i celkové chování lidí je tam opravdu velice podobné jako v Řecku. Starosti, které určitě mají, na venek neprezentují a snaží se užívat si života ve všech jeho podobách…ale to je snad platné pro všechny jižní národy.