Egypt 4/2011

EGYPT a Mojžíšova hora Po několika letech většinou samostatného cestování jsem se rozhodl tento rok věnovat rodině. Začal jsem hned zjara a prohlásil, že jedeme k moři. Přece jen výlet do Karibiku by byl pro 6 osob dosti nákladný a v Chorvatsku byla ještě zima, takže zvítězil Egypt. Čekal jsem, že díky politickým nepokojům a několikatýdennímu přerušení cest se pobyty zlevní, ale Češi nebezpečí nedbají a tak jsem sehnal potřebná místa v téměř vyprodaném zájezdu do egyptské Taby. Toto letovisko se nachází na Sinajském poloostrově, nedaleko izraelských hranic. Vybral jsem je schválně, neboť jsem chtěl během pobytu podniknout alespoň jednu výpravu do nedalekých hor. Původně jsem měl v úmyslu si vypůjčit motocykl nebo auto a vyrazit na vlastní pěst, ale bylo mi to ze všech stran důrazně vymluveno. Už dost na tom, že jsem tam cestoval s přítelkyní a třemi blonďatými dcerami. Syn to na poslední chvíli vzdal a přenechal mi pozici jediného správce harému. Však si mě taky všude považovali a kdybych měl jak, tak jsem se domů vrátil s pěkným stádem velbloudů… S tím naplněním zájezdu to nebylo tak hrozné, naopak hotely zely prázdnotou a služby pokulhávaly za sliby. Naštěstí nabídka výletů fungovala a tak jsem si mohl zakoupit výlet za východem slunce na hoře Sinaj, neboli Mojžíšově hoře. Vyrážíme z hotelu před půlnocí abychom byli ke druhé hodině na začátku výstupu. Oblast hory je chráněným územím a vstup je povolen pouze s místním průvodcem. Proto nás čeká na začátku cesty malé srocení beduínských průvodců a majitelů velbloudů. Na výstup si je možno tohoto sudokopytníka pronajmout a jelikož bylo mimo sezónu, nebylo to ani tak drahé. Jenže hrdost mi nedovolila a i když jsem toho celou cestu litoval, nakonec jsem byl na sebe hrdý. Cesta nahoru je totiž dlouhá přes sedm kilometrů a překonává více jak 700 výškových metrů. Pravda, není to možná tolik, ale deset let kancelářské práce a tři operace kotníku se na mě podepsaly tak, že jsem se nahoru doplazil s vypětím všech sil. Po cestě jsou rozesety beduínské boudy, kde je možno se na chvíli zastavit, posedět a případně i zakoupit nějaké občerstvení. Je chladno, teplota klesá s nadmořskou výškou až na nějakých pár stupínků nad nulou a prý ani není výjimkou mrazík. Zato obloha nad námi je překrásná, hvězdy se mihotají v třpytivém oparu a zdá se, že jsou na dosah ruky. I když je okolo třetí hodiny v noci, oči přivykly tmě natolik, že baterku nepoužívám a orientuji se podle tmavých kontur kamenné cesty. Okolní vrcholky se nejdříve zdály neskutečně vysoko, ale postupně se dostáváme na jejich úroveň a před námi je již poslední stěna, vrcholek Mojžíšovy hory, vysoké 2.285m nad mořem. Závěrečná část výstupu je ale nejnáročnější, probíhá po 750 kamenných stupních vytesaných ve skále, po kterých občas lezu i po čtyřech. Konečně jsme nahoře. Zastavujeme v jednom z posledních beduínských přístřešků, kde asi hodinu odpočíváme a čekáme na příchod rozednění. Je zde možno dát si teplý čaj a půjčují tu i deky z velbloudí srsti. Konečně nastal ten okamžik, kdy nám průvodce radí vyrazit na samotný vrcholek a zabrat ta nejkrásnější místa k pozorování východu slunce. Postupně se nás tam nahoře shromáždilo docela dost a všichni s foťákama v ruce očekáváme ten nádherný okamžik zrodu nového dne. Na tomto místě je to i trochu mystičtější, neboť tento posvátný vrchol je uctívaný všemi třemi monoteistickými náboženstvími. V druhé knize Mojžíšově se praví „Hospodin řekl k Mojžíšovi: Vystup ke mně na horu a pobuď tam. Dám ti kamenné desky – zákon a přikázání, které jsem napsal, abys jím vyučoval.“ A teď tu stojím i já. S postupným rozedníváním začínám vnímat i blízké okolí. Za zády mám kapličku svaté Trojice a vedle mne stojí malý chrám Narození Páně. Vedle něj je malá náboženská skupina včetně kněze, který jim předzpívává modlitby. V tomto mrazivém tichu to zní opravdu nádherně. To už se ale pohledy všech stáčejí k východu, kde v oparu nad skalnatým obzorem se začíná objevovat oranžový kotouč slunce. Uzávěrky fotoaparátů přehlušují motlitby a tak je tomu několik dalších minut počátku nového dne. Krajina se barví do oranžova až se slunce vyhoupne z oparu a začíná okamžitě hřát. V tomto okamžiku se všichni zvedají a míří stejnou cestou dolů. Kochám se ještě chvíli nádherným výhledem na okolní skály a pak se též vydávám na cestu. Teprve nyní si všímám, kolik lidí se vyšplhalo až sem nahoru a když vidím i mnoho starších osob včetně jeptišek, trochu mi to ubírá na mém sebevědomí o zdolání náročného výstupu. Pod kamennými stupni je menší plošinka zvaná Eliášova pláň, které dominuje 5 000 let starý cypřiš. Právě zde uslyšel prorok Eliáš hlas Boží. Na začátku 21. století se tu ale rozléhá volání místních obchodníků nabízejících v kamenných obchůdcích kolu, čaj i celou snídani. Zde je možno se rozhodnout pro druhou cestu k sestupu a tou jsou tzv. Schody pokání, vybudované jedním z mnichů Chrámu Sv.Kateřiny. Je jich celkem 3750, ale odměnou je prý nejkrásnější pohled na legendární klášter ukrývající hořící keř, z něhož Bůh hovořil k Mojžíšovi. K tomuto chrámu se dostávám po dvouhodinovém sestupu za stále se zvětšující výhně nemilosrdného slunce. Klášter je stále obydlený a údajně patří k jednomu z nejdéle kontinuálně osídlenému klášteru na světě. Prohlídka je rychlá, nesmí se smát, hlasitě mluvit a ani focení není příliš vítáno. Po zastávce na snídani se před polednem vracíme do hotelu. Nemohu se ještě nezmínit o potápění na korálových útesech. Moře a slunce jsou hlavními důvody návštěvy Egypta,… když tedy pominu památky a sexuální turistiku postarších dam,.. a i já jsem byl touto krásou nadšen. Korálový útes se nacházel ve vzdálenosti cca 50metrů od pláže a byl kousek pod hladinou. Strávil jsem mnoho hodin pouhým ležením na vodě a pozoroval jsem pod sebou neskutečně barevný svět korálových rybiček, samotných korálů i prapodivných tvarů různých mušlí a dalších živočichů. Prozíravým se ukázal velmi přísný zákon na vývoz přírodnin z Egypta, díky kterému nejsou tyto přírodní lokality drancovány lovci suvenýrů. Kéž by se ještě Egypťané naučili po sobě uklízet a nevyhazovat odpadky všude okolo obydlí a cest, ale to by bylo na jiné vyprávění. Svět v mezinárodním hotelu se diametrálně liší od světa obyčejných lidí, nicméně toto asi není problém jen Egypta.