O mně

Milan Kopečný
Jméno: Ing. Milan Kopečný
Narozen: 1960 ve znamení Kozoroha
Místo pobytu: Praha a Dačice
Oblíbená barva: světle modrá a černá
Hudba: hard rock až black metal
Spisovatel: Ch.Bukowski, R.Dahl, B.Hrabal…
Záliby: mnoho, ale 3 největší viz níže
Milan Kopečný + Motorka

Cestování

Nevím, po kom jsem zdědil toulavé boty, ale asi je opravdu často a rád nazouvám. Za socialismu to nebylo jednoduché, člověk se musel vyžívat v trampování po vlastech českých i slovenských a jako letní velké dobrodružství absolvovat přechod rumunských hor. Dnes se na to koukám s nostalgickým pousmáním, ale na druhou stranu mě nocování pod širákem, probdělé noci na nádražní lavičce i celodenní putování se suchou patkou chleba natolik zocelilo, že mě žádná nepřízeň osudu nerozhodí. Jsem svým přesvědčením fatalista a tak věřím, že co se má stát, tak se stane. Tudíž nemá cenu dopředu se něčím znepokojovat a tak když problém přijde, vždy nějaké řešení existuje. Jen je potřeba zachovat chladnou hlavu. I když v současné době již dávno necestuji stopem a v zásobě mám kreditní kartu, stále rád pokouším osud alespoň tím, že nejraději cestuji sám a ještě raději na motorce.

Fotografování

Snad jako každý z mé generace jsem vlastnil nejdříve fotoaparát ruské provenience, posléze jsem se zmohl na východoněmeckou Praktiku a zkoušel taje vzniku finální fotky v temné komoře dočasně zbudované v koupelně. Musím přiznat, že mě to nikdy nechytlo tak, abych uváděl fotografování jako jeden z hlavních koníčků. K tomu jsem se dostal až nyní, kdy jsem si zakoupil před svou první velkou cestou do Brazílie digitální fotoaparát a začal své cesty dokumentovat. Jak se mé cesty i zážitky množily, z fotek do rodinného alba vznikaly soubory, které jsem začal promítat před publikem, případně zveřejňovat. Úspěch těchto prezentací mě motivoval k zakoupení lepšího fotoaparátu a následně jsem i své cesty začal koncipovat s ohledem na možnosti vzniku zajímavých fotografií. No a z koníčka se stal kůň. V době mezi jednotlivými cestami zkouším ateliérové focení a to mě chytlo též. Mám nyní k dispozici ateliér v Praze i na chalupě u rodných Dačic a tak využívám každou příležitost ke zdokonalování.

Motorky

Snem většiny kluků je krásná motorka… kromě jiného si myslí, že na ní sbalí krásnou „babu“ … a jinak to nebylo ani u mě. Jenže v době mého mládí byl vysněným motocyklem simpson a jawu vlastnili už jen opravdoví borci. Ten správný čas přišel až devadesátých letech, kdy jsem postupně přes několik jaw 350 přešel ke koupi první opravdové motorky. A že nejsem žádný troškař, byla to hned Yamaha FJ 1200. Když jsem se na ní naučil trochu jezdit, vyrazil jsem na svou první motovýpravu do Černé Hory. Nezapomenutelný zážitek … no a od té doby vyrážím v podstatě každým rokem na nějakou větší, či menší cestu. Postupně jsem Yamahu vyměnil za silničního Triumpha 955sprint, na kterém jsem uskutečnil cestu do ruské Karélie(!). Na další plánované cesty do Norska a na Island jsem již zakoupil příhodnější moto – Hondu Transalp 700V. Je to motorka „uživatelsky přívětivá“, ale jak se říkalo v jednom vtipu o trabantu – je jako manželka, uspokojí, ale nenadchne (mám štěstí, že mám doma přítelkyni!). Není daleko doba, kdy se asi zase vrátím k něčemu, co poskytuje i trochu toho adrenalinu. No a jinak se mi líbí každá krásná motorka, počínaje choperem až po R1, fascinují mě veterány a to hlavně youngtimery, fandím Abajovi i obdivuji Frantu Šťastného, nevynechám žádnou jarní motovýstavu, občas zajedu na závody veteránů, nebo dragsterů… a ještě se přiznám, že nejsem žádný leštič ani kutil, raději jezdím a užívám si na cestách spíše než v garáži. Nicméně to neznamená, že neobdivuji ty, kteří si umí přetvořit motorku k obrazu svému.